Obnova lokalit a dostupné bydlení

Český problém není pouze nedostatek bytů. V některých městech současně existují prázdné nebo zanedbané nemovitosti, slabý obecní bytový fond, vysoká bytová nouze a domy, jejichž vlastníci dlouhodobě neinvestují do jejich stavu.

Výsledkem může být paradox: veřejné peníze pomáhají domácnostem platit bydlení, ale část těchto prostředků končí na trhu, který nevytváří odpovídající kvalitu ani dlouhodobou stabilitu.

Navrhujeme změnit logiku systému. Nejdříve využít a obnovit existující majetek. Rozšířit obecní a dostupné bydlení. Nabídnout mladým a pracujícím domácnostem možnost v kraji zůstat. Lidem v bytové nouzi nabídnout cestu ke stabilizaci. A u práceschopných lidí propojit veřejnou podporu s reálnou aktivitou vedoucí k práci.

Cílem není přesunout problém z jedné ulice do druhé. Cílem je, aby se problémové části měst postupně staly běžným místem pro život.

Dostupné bydlení není pouze sociální politika.

Rozhoduje také o tom, zda v regionu zůstane mladá domácnost, zda nemocnice získá zdravotní sestru, škola učitele, firma technika a zda si člověk může dovolit přijmout práci v místě, kde je potřeba.

Ústecký kraj měl na konci roku 2025 přibližně 806 tisíc obyvatel. Jen během roku počet obyvatel klesl o 2 413. Narodilo se 5 443 dětí, nejméně od vzniku kraje.

Samotná migrace nevysvětluje celý demografický problém a nelze tvrdit, že dostupné bydlení tento vývoj samo zvrátí. Bydlení je ale jedna z oblastí, kterou veřejná politika ovlivnit může. Proto chceme část bytové politiky využít také k udržení mladých domácností a potřebných pracovníků v regionu.

Nejdražší chyba by byla začít plošně vykupovat problémové nemovitosti. Každá obec musí nejprve zjistit, jaké byty a budovy již vlastní, které z nich jsou prázdné, jaké objekty lze přestavět a kde je možné získat bydlení levněji než novou výstavbou.

Zásahy proto mají jasné pořadí.

Obecní bytový fond nemá být určen pouze lidem v krajní sociální nouzi. Část nových a obnovených bytů chceme využít jako dostupné pracovní a startovací bydlení.

Určené bude například pro mladé domácnosti, pracovníky potřebných profesí a lidi, kteří v regionu pracují nebo zde přijímají zaměstnání, ale jejich příjem jim zatím neumožňuje bezpečně financovat vlastní bydlení nebo dražší komerční nájem.

U tohoto typu bydlení může být pracovní nebo obdobná ekonomická aktivita součástí účelu programu a kritérií pro přidělení nebo prodloužení nájmu.

Pravidla ale musí být předem zveřejněná, přiměřená a nediskriminační. Dočasná ztráta zaměstnání nesmí automaticky znamenat okamžité vystěhování. Počítáme proto se stabilizační dobou, během které může nájemce nové zaměstnání hledat a doložit aktivní spolupráci s Úřadem práce.

Práce má přinášet nejen vyšší příjem, ale také větší jistotu bydlení.

Pracovní bydlení nelze směšovat se sociálním a krizovým bydlením. Plošná podmínka zaměstnání pro všechny obecní byty by byla právně problematická a u sociálního bydlení může nepřímo diskriminovat například osoby se zdravotním postižením, seniory nebo rodiče pečující o malé děti.

Proto obecní fond rozdělíme podle jeho účelu.

Pomoc domácnosti s bydlením nesmí současně vytvářet jistý výnos vlastníkovi, který nechává dům dlouhodobě chátrat, poskytuje nevyhovující prostory nebo toleruje jejich nepřiměřené přelidnění.

Současný systém již obsahuje normativní limity a pravidla pro uznání nákladů na bydlení. Chceme ale výrazně lépe propojit finanční podporu s kontrolou skutečné kvality bydlení.

Rizikový byt nebo dům se nebude vybírat podle etnicity obyvatel ani automaticky podle adresy. Kontrola se spustí na základě objektivních ukazatelů, například opakovaných technických závad, podezření na nepřiměřené přelidnění, neplnění povinností vlastníka, závažných problémů ve společných prostorách nebo opakovaných podnětů příslušným orgánům.

Domácnost zároveň nesmí být první, kdo bude potrestán za protiprávní jednání pronajímatele. Pokud byt nesplňuje zákonné podmínky, stát a obec musí řešit nápravu bydlení a současně vymáhat odpovědnost vlastníka.

Pomoc má chránit člověka v bytové nouzi. Nemá chránit obchodní model založený na nekvalitním bydlení.

Práce musí být ekonomicky výhodnější než dlouhodobá pasivita. Zároveň ale nelze každého nezaměstnaného označit za člověka, který pracovat nechce.

Současný zákon už pracovní aktivitu v dávkovém systému zohledňuje a za pracovně aktivního pro účely dávky považuje mimo jiné zaměstnaného, OSVČ nebo uchazeče vedeného na Úřadu práce. Chceme systém posunout dál tak, aby u dlouhodobě nezaměstnaného práceschopného člověka nestačila pouze formální evidence.

Pokud práceschopný člověk bez vážného důvodu opakovaně odmítá vhodné zaměstnání, rekvalifikaci nebo maří spolupráci s Úřadem práce, musí to mít dopad na rozsah veřejné podpory v mezích zákona.

Naopak člověk, který skutečně spolupracuje, ale práci zatím nenašel, nesmí být automaticky posuzován stejně jako člověk, který spolupráci odmítá. Zachováme zákonné výjimky pro zdravotní stav, péči o děti a další vážné důvody.

Janov ukazuje, proč musí být zásahy individuální. U domu se špatně fungujícím SVJ nemusí být nejlepším řešením okamžitý výkup všech jednotek.

Veřejný sektor může nejprve získat strategický podíl, obnovit funkčnost SVJ, prosadit nutné opravy a použít existující právní nástroje proti dlouhodobě nečinným vlastníkům. U jiného domu může být naopak ekonomicky výhodnější kompletní výkup nebo zásadní přestavba.

MMR ve své rozvaze pro Janov pracovalo mimo jiné s možností získat strategický podíl kolem 25 % v konkrétním SVJ, s využíváním právních nástrojů při nefunkční správě a také se smíšeným využitím obnovených objektů.

Nevykupovat plošně, ale získat takovou míru kontroly, která skutečně umožní dům změnit.

Celkovou cenu reformy nelze zaměňovat s částkou, kterou musí stát jednorázově zaplatit ze státního rozpočtu. Velká část programu vytváří nebo obnovuje nemovitosti.

Proto musí být financována kombinací evropských dotací, dlouhodobých zvýhodněných úvěrů, obecních a krajských prostředků, pozemků a existujícího veřejného majetku.

Evropské peníze mají snížit cenu, ne nahradit odpovědnost obcí. V roce 2026 MMR oznámilo nový program Dostupné nájemní bydlení 2.0 s alokací 5,8 miliardy Kč z IROP a Operačního programu Spravedlivá transformace.

Program má umožnit financovat novostavby, rekonstrukce, přestavby i pořizování bytových domů. Oznámené parametry počítají s podporou až 85 % způsobilých nákladů, přičemž 15–30 % může tvořit dotace a zbytek zvýhodněný úvěr se splatností až 40 let a úrokem kolem jednoho procenta.

Hlavním argumentem programu není, že stát začne vydělávat na sociálním bydlení. Hlavním rozdílem proti čisté dotaci je, že velká část peněz vytvoří veřejný majetek.

Ten má vlastní hodnotu, poskytuje bydlení a vytváří dlouhodobý příjem z nájemného.

Z veřejných statistik nelze přesně určit, kolik mladých domácností by bez reformy odešlo a kolik by díky konkrétnímu bytu zůstalo. Proto používáme scénáře.

Předpokládáme, že přibližně polovina nových kapacit bude určena pracovnímu, startovacímu a rodinnému bydlení. Z této skupiny modelujeme, že dostupné bydlení může skutečně změnit rozhodnutí přibližně 30–50 % domácností.

Program nebude plošný. Každá obec nebo lokalita musí projít vstupním auditem.

Na této stránce jasně odlišujeme ověřené údaje, scénářové modely a politické cíle. Čísla, která nejsou výsledkem oficiální statistiky nebo konkrétního programu, nejsou vydávána za garantovaný výsledek.