Zabývám se vodním hospodářstvím v České republice. Jsem environmentalista, ale ne fanatik – snažím se k ochraně životního prostředí přistupovat realisticky, odborně a podle toho, co skutečně funguje. Vadí mi, když se o složitých odborných tématech rozhoduje s velkou jistotou, ale bez potřebných znalostí, protože následky takového amatérismu se často neprojeví hned, ale až za deset nebo dvacet let.
Environmentální politika není jen o větrnících a spalovacích motorech. Je i o tom, jestli budeme mít dostatek kvalitní vody, jaké chemické látky se nám dostávají do pitné vody, jak nakládáme s odpadními vodami nebo jak vážně bereme antibiotickou rezistenci, která se může stát jedním z velkých problémů budoucnosti.
Zároveň se bohužel nedivím tomu, že lidé politikům často nevěří. Ať se podívám doprava nebo doleva, příliš často chybí schopnost věci srozumitelně vysvětlit, otevřeně komunikovat a přiznat i to, že některé problémy nemají jednoduché řešení. To se podle mě musí změnit – politika nemá být jen o rozhodování, ale i o poctivém vysvětlování, proč se rozhodujeme právě tak.