Obstrukce ve sněmovně nejsou ničím novým. V posledních letech ale dosahují rozměrů, které zdržují projednávání důležitých změn.
Obstrukce ve sněmovně nejsou ničím novým. V posledních letech ale dosahují rozměrů, které zdržují projednávání důležitých změn v našem státu, a snižují tak efektivitu a akceschopnost českého parlamentu. Poslanci používají taktiku dlouhých a opakovaných projevů k zablokování projednávání zákonů. Tento fenomén není výlučně doménou opozice – stejné praktiky využívaly strany dnešní koalice v minulém volebním období.
Diskuse nad změnou jednacího řádu probíhá skoro soustavně, ale bezvýsledně. Stojí za tím pohodlí a jistota politických subjektů, které se místo řešení skutečných problémů zaměřují na marketing a formu, místo věcného obsahu.
Blokovat konkrétní bod či jednání, které je zásadní politickou otázkou je legitimním nástrojem. Dělá-li se to ale dlouhodobě a soustavně, přičemž jsou jednání fakticky paralyzována, ztrácí takové jednání opodstatnění, neboť vládní většina musí mít nástroje pro prosazení své politiky. Celý proces akorát stojí peníze, podkopává demokratické instituce a destruuje vidění parlamentu z očí občanů. Je tedy nanejvýš žádané, aby projednávání v parlamentu začalo fungovat plynule.
K obstrukcím se vyjadřoval několikrát také Ústavní soud, naposledy v roce 2024 (Pl. ÚS 41/23): „…Paralyzující obstrukce představují zneužití ustanovení jednacího řádu o možnosti vystoupit či jinak participovat na jednání sněmovny; zneužití práva přitom nepožívá právní – ani ústavněprávní – ochrany, aniž by to musel jednací řád výslovně stanovit. Tím Ústavní soud nijak nezpochybňuje, že výslovná úprava podmínek pro takový zásah v jednacím řádu by mohla být vhodnější.
Diskuse nad změnou jednacího řádu probíhá skoro soustavně, ale bezvýsledně. Stojí za tím pohodlí a jistota politických subjektů, které se místo řešení skutečných problémů zaměřují na marketing a formu, místo věcného obsahu.
Blokovat konkrétní bod či jednání, které je zásadní politickou otázkou je legitimním nástrojem. Dělá-li se to ale dlouhodobě a soustavně, přičemž jsou jednání fakticky paralyzována, ztrácí takové jednání opodstatnění, neboť vládní většina musí mít nástroje pro prosazení své politiky. Celý proces akorát stojí peníze, podkopává demokratické instituce a destruuje vidění parlamentu z očí občanů. Je tedy nanejvýš žádané, aby projednávání v parlamentu začalo fungovat plynule.
K obstrukcím se vyjadřoval několikrát také Ústavní soud, naposledy v roce 2024 (Pl. ÚS 41/23): „…Paralyzující obstrukce představují zneužití ustanovení jednacího řádu o možnosti vystoupit či jinak participovat na jednání sněmovny; zneužití práva přitom nepožívá právní – ani ústavněprávní – ochrany, aniž by to musel jednací řád výslovně stanovit. Tím Ústavní soud nijak nezpochybňuje, že výslovná úprava podmínek pro takový zásah v jednacím řádu by mohla být vhodnější.
Kde je problém?
- Současné nastavení jednacího řádu
- Aktuální stav umožňuje poslancům hovořit bez časového omezení, pokud se nejedná o třetí čtení nebo hlasování.
- Absence jakéhokoliv omezení vede ke zdržování legislativního procesu.
- Nízká důvěra v Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky.
- Dle šetření CVVM SOÚ AV ČR, které proběhlo na podzim roku 2024 nedůvěřuje Poslanecké sněmovně 73 % občanů.
- Nedůvěra v Poslaneckou sněmovnu je sdílená odpovědnost všech parlamentních stran, a nelze z ni vinit pouze vládní strany.
- Nedostatečná efektivita parlamentu a zakotvení přezdívky „žvanírna“, snižuje důvěru v PSPČR a podkopává obecné vnímání efektivity demokratického vládnutí – přičemž jednoduchá změna jednacího řádu, by tuto důvěru a efektivitu mohla výrazně zvýšit.
- Dle šetření CVVM SOÚ AV ČR, které proběhlo na podzim roku 2024 nedůvěřuje Poslanecké sněmovně 73 % občanů.
- Nadměrné využívání prostředků sloužících k mimořádným událostem.
- Vládní většina si s obstrukcemi i podle ÚS může – a měla by poradit… Slouží k tomu řada nástrojů (pevný čas hlasování, legislativní nouze apod), jejichž frekvence používání by ale měla být spíše ojedinělá.
- Používání těchto nástrojů totiž může vyvolat pochyby u veřejnosti, a interpretace těchto zásahů jsou vždy různé. Proto si myslíme, že je pro nás všechny lepší, aby sněmovna měla dopředu daná transparentní pravidla ve smyslu: „Kdo, kdy, na jak dlouho a k čemu…“.
- Situace se v čase zhoršuje…
- Volební období 2013–2017: Poslanci věnovali schvalování programů schůzí 163 hodin z celkových 1 663 hodin jednání.
- Volební období 2017–2021: Čas strávený schvalováním programů vzrostl na 175 hodin z celkových 1 901 hodin jednání.
- Volební období 2021–současnost (stav k březnu 2025): Poslanci již strávili schvalováním programů schůzí přes 550 hodin, což je třikrát více než v předchozím období, přičemž zatím proběhlo 21 nočních jednání, čímž se toto období stalo nejzatíženějším obstrukcemi v novodobé historii ČR.
- Obstrukce zvyšují náklady Poslanecké sněmovny.
- Podle údajů ministerstva financí je roční rozpočet Poslanecké sněmovny na rok 2025 1,7 miliardy korun. Pokud by se 1,7 miliardy jednoduše vydělilo číslem 365, vychází provoz na den na 4,7 milionu korun.
- Obstrukce ale nepřinášejí jen zvýšené náklady na chod Sněmovny. Nejdůležitějším dopadem je blokace legislativní agendy – zákony, které se mají řešit, se odsouvají nebo nestihnou vůbec. To může mít ekonomické, sociální i právní dopady. (Pokuty a sankce za netransponovanou legislativu apod)
Jak budeme postupovat?
- Na základě vzorů a zkušeností z jiných zemí připravíme novelu zákona č. 90/1995 sb., Jednací řád Poslanecké sněmovny.
- Budeme se řídit doporučeními a judikaturou Ústavního soudu, přičemž budeme klást důraz na vyrovnanost a spravedlivost tak, aby každý politický subjekt zastoupený v parlamentu mohl obhájit své stanovisko.
- O změně budeme jednat se všemi politickými uskupeními v parlamentu, a budeme se snažit o nalezení maximální možné shody.
Některá konkrétní opatření?
- Zavedení fixních časových limitů pro projevy jednotlivých poslaneckých klubů. (Např. 3 hodiny/jednací den/klub)
- Celkový časový rámec pro debatu k jednomu návrhu (např. 10 hodin) po jeho vyčerpání automatické hlasování o ukončení rozpravy.
- Zpřísnění podmínek legislativní nouze – vázat ji na jednoznačná a přezkoumatelná kritéria
- Zavedení diskusního kreditu pro kluby (Stejně jako např. v Německu)
Inspirace ze zahraničí:
- Německo (Bundestag): přísné časové limity na řeč, např. 3–10 minut. Délku určuje předem předseda Bundestagu.
- Francie: parlamentní kluby mají časové kredity a nemohou řečnit libovolně dlouho.
- Velká Británie: vládní i opoziční strany mají přidělené dny a bloky pro návrhy – čímž se debaty dávkují.
- USA (Senát): filibuster je možný, ale lze jej ukončit tzv. cloture procedurou (60 senátorů musí hlasovat pro ukončení debaty).